Případ sériového vraha Jaroslava Malého

Cesta ke kriminální dráze

Jaroslav Malý se narodil 19. prosince 1951 a v době páchání trestných činů bydlel v Litoměřicích. Kvůli problémům se zákonem byl již v dětství umístěn do dětského domova. Jako sedmnáctiletý postřelil v budově školy mistra vzduchovou pistolí a byl podmíněně odsouzen. Odsouzení následovalo také za napadení průvodčího ve vlaku a za útok na příslušníka SNB. Po spáchání celkem sedmi trestných činů obdržel třicetiměsíční trest odnětí svobody.

Ve vězení začal plánovat pomstu vůči lidem, kteří ho podle jeho názoru do vězení uvrhli. Původně chtěl zavraždit soudkyni a její rodinu, později zvažoval i vraždu policisty. Nakonec se rozhodl zabíjet náhodné lidi. S pomocí dvou kompliců se vloupal do bytu, kde opatřil revolver, k němuž si vyrobil vlastní tlumič.

Trestná činnost a útoky

Jako své první místo činu si 21. října 1986 vybral dům v Bělehradské ulici v Praze. Zazvonil na zvonek bytu osoby s vysokoškolským titulem, protože nesnášel komunistický režim. Otevřela mu pětapadesátiletá žena, kterou zastřelil. Následně usmrtil také jejího jednasedmdesátiletého manžela a celý byt vykradl.

O týden později spáchal třetí vraždu v Ústí nad Labem. S komplicy vyhledal byt, kde měl žít starší pár, ale nacházela se v něm jedenadvacetiletá matka na návštěvě. Malý ji po vstupu postřelil, a když se probudila z bezvědomí a prosila ho o život, usmrtil ji několika výstryly. Kojence nechal naživu, do zámku dveří vložil zápalku a z bytu odcizil šperky a hotovost.

Dopadení, soud a závěr života

Po brzkém dopadení byl v lednu 1989 odsouzen k trestu smrti za tři vraždy. Ve vazbě byl držen také v léčebně v Bohnicích. Po sametové revoluci a zrušení trestu smrti byl jeho rozsudek změněn na doživotní trest.

Během pobytu ve vězení měl napomoci k sebevraždě jednoho ze spoluvězňů. Před začátkem soudního řízení v tomto případu spáchal v roce 1991 ve vězení sebevraždu.