Otýlie Vranská: vražda z roku 1933, kterou se nikdy nepodařilo objasnit

Poslední večer v Praze

Otýlie Vranská pocházela ze slovenského Brezna nad Hronom. Do Prahy přijela v březnu 1933 za lepším živobytím, stálou práci si ale nenašla a žila z ruky do úst.

Večer 31. srpna 1933 se podle svědků setkala s rotmistrem Josefem Pěkným a jeho partnerkou Antonií Koklesovou a část večera s nimi strávila v restauraci U Kupců. Kolem jedenácté se od nich oddělila. Později ji viděli v kavárně U Politické mrtvoly s mladým blonďatým mužem, jehož totožnost se nikdy nezjistila. Naposledy byla spatřena asi hodinu po půlnoci v restauraci U Šmelhauzů v Melantrichově ulici.

Dva kufry ve vlacích

Dne 2. září 1933 objevil železniční zaměstnanec v Bratislavě ve vlaku z Prahy starší cestovní kufr s částmi ženského těla. Druhý kufr se téhož dne našel ve vagonu odpojeném v Košicích. Oba byly do vlaků naloženy večer 1. září na pražském Masarykově a Wilsonově nádraží. Svědci popsali muže, který jeden z kufrů přinesl do kupé, zjistit, kdo to byl, se ale nepodařilo. Otisky prstů policie z kufrů tehdy nezajistila.

Fotografie oběti a předměty z kufrů policie vystavila ve výloze stanice v Bartolomějské ulici. Mrtvou 6. září identifikovaly její sestry. Jen během prvního týdne přišlo na policii skoro 700 dopisů s udáními, žádné se však nepotvrdilo.

Dopisy Fantoma ulice

Až do listopadu 1933 chodily do redakce Poledního listu dopisy podepsané jako „Fantom ulice“, v nichž se pisatel k vraždě přiznával. Nikdy ho nedopadli. Skutečným vrahem ale podle všeho nebyl, v dopisech jen opakoval to, co už vyšlo v novinách.

Vražda bývá řazena k sérii nevyřešených vražd pražských žen z let 1926 až 1938. Že je spáchal jeden člověk, se nikdy nepotvrdilo. Udání se jmény domnělých pachatelů chodila až do roku 1966, celkem jich bylo přes pět tisíc.

Nový pohled po devadesáti letech

V roce 2023 představil ředitel Muzea Policie ČR Radek Galaš výsledky vlastního šetření, které nebylo součástí oficiálního vyšetřování. Na základě nepřímých důkazů z dochovaného spisu označil za pravděpodobného pachatele rotmistra Josefa Pěkného. Jistotu odhadl na 80 procent.

Pěkný v roce 1933 jakoukoli souvislost s vraždou popřel a s Koklesovou si navzájem potvrdili alibi. Oficiálně tak případ zůstává neobjasněný a patří k nejznámějším nevyřešeným vraždám v dějinách československé kriminalistiky.