Případ Jack Rozparovač: Neobjasněné vraždy v Londýně z roku 1888

Vyšetřování v chudinské čtvrti

V letech 1888 až 1891 probíhalo ve čtvrti Whitechapel vyšetřování série jedenácti vražd. Londýnská metropolitní policie však nedokázala všechny tyto případy prokazatelně spojit s útoky z roku 1888. Jako „pět kanonických“ se označuje skupina obětí, u nichž se předpokládá společný pachatel. Tyto ženy – Mary Ann Nichols, Annie Chapman, Elizabeth Stride, Catherine Eddowes a Mary Jane Kelly – přišly o život mezi 31. srpnem a 9. listopadem 1888.

Vyjmutí vnitřních orgánů u nejméně tří obětí vedlo ke spekulacím, že pachatel měl anatomické či chirurgické znalosti. Útoky připisované Jacku Rozparovači se obvykle týkaly žen pracujících jako prostitutky, které žily v chudinských částech londýnského East Endu.

Dopisy veřejnosti a policejní opatření

V září a říjnu 1888 se zintenzivnily spekulace o propojení vražd a média společně se Scotland Yardem obdržela množství dopisů od lidí prohlašujících se za pachatele. Označení „Jack Rozparovač“ pochází z dopisu s oslovením „Dear Boss“, jehož autor tvrdil, že je vrahem. Všeobecně se předpokládá, že šlo o podvrh, který mohli napsat novináři s cílem zvýšit zájem o případ a náklad svých novin. Další dopis s názvem „From Hell“ obdržel George Lusk z Whitechapelského výboru bdělosti; zásilka obsahovala polovinu uchované lidské ledviny, která údajně patřila jedné z obětí.

V Goulston Street byl po úmrtí Catherine Eddowes nalezen kus její zástěry. Nápis křídou na zdi přímo nad ním naznačoval, že za vraždami stojí Židé. Policejní ředitel Sir Charles Warren se obával, že by tento nápis mohl vyvolat antisemitské nepokoje, a proto nařídil jeho smazání ještě před úsvitem.

Podezřelí a neuzavřené případy

Vraždy nebyly nikdy objasněny. V souvislosti s úmrtím jednatřicetileté prostitutky Frances Colesové v únoru 1891 byl zatčen třiapadesátiletý topič James Thomas Sadler, který s ní předtím pil a hádal se s ní. Sadler byl krátce považován za Rozparovače, ale soud ho 3. března 1891 propustil pro nedostatek důkazů.

V roce 1894 uvedl zástupce policejního náčelníka Sir Melville Macnaghten ve své zprávě, že pachatel měl pouze pět obětí. Podobně těchto pět případů propojil v listopadu 1888 policejní lékař Thomas Bond. Někteří badatelé však toto tvrzení považují za mýtus a domnívají se, že část vražd mohl spáchat jiný, nezávislý pachatel. Legendy provázející tyto zločiny dodnes spojují historický výzkum s folklórem a pavědou a nadále přitahují pozornost veřejnosti.