Jan Roháč z Dubé: Konec husitského hejtmana a pádu Sionu

Odboj na hradě Sion

Po bitvě u Lipan se Jan Roháč z Dubé postavil do čela táborské obce a pokračoval v odporu proti kandidatuře císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn. Po sérii neúspěšných akcí opustil politický život a uchýlil se na svůj hrad Sion, kde budoval opevnění a vedl odboj.

Císař Zikmund svolal počátkem roku 1437 zemskou hotovost. Vojsko pod velením nejvyššího hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna sídlo oblehlo. Po čtyřech měsících bylo sídlo dobyto a Jan Roháč byl společně se svými spolubojovníky zajat.

Zajetí a poprava

Zajatci byli přivezeni do Prahy 8. září 1437. Jan Roháč byl podroben právu útrpnému na Staroměstské radnici. Druhého dne, 9. září 1437, byl husitský hejtman spolu s dalšími obránci Sionu při veřejné exekuci oběšen.

Místo samotné popravy je předmětem diskusí historiků, přičemž indicie ukazují buď na Staroměstské náměstí, nebo na Šibeniční vrch za Horskou branou. Okázalá exekuce byla vnímána jako urážka kališnického obyvatelstva a vedla k tomu, že řada utrakvistických šlechticů vyhlásila králi Zikmundovi otevřené nepřátelství.

Historický odraz

Konec Jana Roháče z Dubé se stal výrazným národním symbolem, který odrážel oddanost radikální husitské tradici. Jeho osudy inspirovaly řadu uměleckých děl, divadelních her, literárních prací a filmového zpracování.

Postava sionského hejtmana se objevila také ve výtvarném umění, například na nástěnné malbě Alfonse Muchy v Obecním domě nebo v podobě sochy od Aloise Sopra.