Vyhlazení obce Ležáky: Odplata za atentát

Pozadí událostí

Od roku 1941 byly v Protektorátu Čechy a Morava vysazovány parašutistické skupiny, které měly za úkol navázat kontakt s odbojem, zlepšit spojení s exilovou vládou v Británii a vést diverzní akce proti německým okupantům. Dne 27. května 1942 provedli parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, což vedlo k masovým represím proti českému obyvatelstvu.

Parašutista Karel Čurda se 16. června přihlásil na pražském gestapu a vypovídal o odbojové síti na Pardubicku. Dne 20. června byl zatčen správce lomu Hluboká v bezprostřední blízkosti Ležáků a 21. června ležácký mlynář Jindřich Švanda, kteří byli vyslýcháni a mučeni.

Tragický den v Ležácích

Dne 24. června 1942 obklíčilo Ležáky 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku Böhmen pod vedením gestapa, přičemž na vnější kordón bylo povoláno 30 českých četníků. Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí a odvezli je do pardubické vily Zámeček.

Následně domy vyrabovali a kolem páté zapálili; všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku. Na podzim 1943 byly trosky budov strženy.

Osudy dětí a památník

Ležácké děti byly z Pardubic večer převezeny do dětského útulku v Praze a počátkem července do průchozího tábora v polské Lodži, kde prošly tříděním. Dvě z dětí byly vybrány jako vhodné k poněmčení a zbylých jedenáct 25. července předáno gestapu, které je usmrtilo patrně v plynové komoře v Chełmnu. Vyhlazení Ležáků přežily sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy, které byly odeslány na převýchovu do Třetí říše.

Po druhé světové válce nebyly Ležáky obnoveny, ale na jejich místě vznikl památník. Na místech bývalých domů a v prostoru bývalého Švandova mlýna vznikly hrobodomy s vyznačenými půdorysy původních staveb, opodál pak stojí pomníky osob spojených s ležáckou tragédií. Pietní území v Ležákách bylo v roce 1978 a opětovně roku 1995 prohlášeno Národní kulturní památkou.